Považuji rodinnou terapii za jednu z nejdůležitějších forem psychoterapie. Partnerské a rodinné vztahy mají potenciál přinášet ty největší radosti a smysluplnost do života každého člověka. Současně však, při vztahových komplikacích, mohou zatížit člověka tou největší bolestí. Rodinnou terapii pokládám za jednu z nejnadějnějších forem psychoterapie pro léčbu duševních, sociálních a tělesných onemocnění dětí i dospělých. Žádný člověk, včetně svých symptomů a vnitřního prožívání, nežije ve vzduchoprázdnu. Mikrosvět rodiny je nejčastější společenství, které dává prostor pro komunikaci o tom, co je pro její jednotlivé členy i pro rodinu jako celek důležité. Rodinná terapie je užitečná v případech psychosomatické poruchy jejího člena, při potížích s výchovou, při komplikacích s vytvářením a dodržování dohod a hranic v rodině, při váznoucí komunikaci mezi partnery, v dětském mikrosvětě, i mezi generacemi. Při rodinné terapii pracuje terapeut s celou rodinou nebo s těmi členy, které o spolupráci mají zájem.
Rodinné terapie nemusí mít za cíl jen zachovat, případně rekonstruovat rodinu. Jsou-li partnerské rozpory tak silné, že zachování kompletní rodiny není možné, má i tak rodinné terapie smysl. Má potenciál zajistit kultivovaný rozchodu partnerů, umožňující naplnění rodičovských rolí a úkolů, a bezpečné vyslovení dětí o svých potřebách k jednomu i druhému rodiči.
Rodinná terapie probíhá nejčastěji v intervalu 2 až 4 týdny, rodina může na čas mezi sezeními dostávat úkoly k experimentování, hledání nových vztahových a komunikačních forem apod. V některých případech pracuje s rodinou jeden terapeut, v některých případech pak dvojice terapeutů, která má pro rodinu větší potenciál.