Rubrika: Psychosomatická abeceba

Žijeme v náročné době. Jedni stres života, práce a vztahů vydrží, druhým tyto situace podrazí nohy a oni následně onemocní. Proč to tak je? Lidském chování se dá dělit takto: Chování typu A a chování typu B. Jak se liší si ukážeme, stejně jako dopad na zdraví nositele.

Chování typu A patří k tomu nebezpečnějšímu. Charakterizuje ho neochota či neschopnost odpočívat, relaxovat a užívat klidu. Tito lidé jsou soutěživí, neúspěch potřebují „přerazit“ úspěchem jinde a novou výzvou nebo intenzivní prací. Potlačují tím rostoucí vnitřní agresivitu. Musí být plní psychomotorické aktivity, mají dominantní projev a zdají se být nezdolní. Tato zdánlivá nezdolnost je však nebezpečná, psychika člověka tohoto typu trvale negativně ovlivňuje jejich fyzické zdraví, toto chování vede k nadměrné a dlouhodobé produkci adrenalinu, což mimo jiné vážně ohrožuje kardiovaskulární systém. Hrozí i kolaps organismu a vyčerpání. Příkladem je srdeční onemocnění, hlavně lidí mladších 60 let, kde tento typ chování hraje důležitou roli, zvlášť při dlouhodobém projevu.

Chování typu B se zdá být výhodnější. Vystihuje ho klidnější životní režim, méně spěchu s prvky relaxace a mnohem větší vnitřní spokojenosti. Přitom nejde o lidi bez ambicí či cílů, dosahují jich však pokojněji. Tento životní styl neohrožuje fyzické zdraví, organismus dobře regeneruje. K přirozené přednosti patří schopnost relaxovat vědomě či nevědomě. Tito lidé nejsou tak zaměřeni na svou osobu. To pak vede k menšímu počtu konfliktů v práci a v rodině. Tendence ke stylu B souvisí s dobrou osobní reziliencí – schopností odolávat tlaku a vnějším vlivům, uměním brát věci realisticky a vážně, se zdatností, vytrvalostí a odvahou, umění být nad věcí.

Lidé s charakteristikami chování A vykazují výrazně horší zdravotní stav, pokud se dostanou do stresových situací (v práci i v osobním životě), zejména v kombinována s nižší silou osobnosti. Nejlépe si vedou lidé, jejichž celkový stres byl relativně nejnižší, síla osobnosti vysoká s nízká úroveň chování typu A. Vedle špatného životního stylu, nízké fyzické aktivity, nezdravého životního prostředí jsou příčiny zdravotních problémů také v naší psychice. Styl našeho chování lze cíleně regulovat a měnit požadovaným směrem, což je důležité jak z hlediska duševní hygieny, tak z hlediska vašeho celkového zdraví. Cesta od A k B vede rozvojem dovednosti relaxovat, zvědomění a úpravou zautomatizovaných reakcí i životních hodnot, pomůže rozvoj mindfulness dovedností, ale i mnohdy jednoduché a nedoceňované věci jako procházka, příroda, nevýkonnostní sport. Prospěšná může být i psychoterapie nebo životní koučink, především tam, kde se tato transformace opakovaně nedaří.

Slovo, jak z knihy kouzel nějakého harrypotterovského příběhu. Ve skutečnosti je odvozené z řečtiny: „a- lexi- thymia“, v překladu „žádná slova pro pocity“. Projevuje se obtížemi v rozpoznávání a vyjadřování jednotlivých emocí. Lze ji vysledovat asi u 8% mužů a 2% žen. Takový člověk má potíže v rozeznávání jednotlivých emocí, s jejich určováním, porozuměním a pojmenováním pocitů. To zahrnuje i potíže s reakcí na emoce druhých, vcítěním se a představivostí emočních prožitků druhých lidí. K příznakům dále patří nízké rozumění vzniku pocity, obtíže ve čtení výrazů obličeje a neverbální komunikace, odosobněné vztahy s druhými, omezená představivost a fantazie. A také vysoká citlivost na tělesné prožitky (!).

Alexithymie není považována za poruchu sama o sobě, může však doprovází jiné psychické poruchy. Na rozdíl od lidí s chudým emočního spektrem mívají lidé s alexithymií bohaté prožitky ve svém těle. Právě pro tuto vlastnost se alexithymií nezabývá jen psychologie, ale jde o významný koncept i pro psychosomatické (bio-psycho-sociální) přemýšlení o diskomfortu některých pacientů na tělesné rovině, ale současně i ve vztazích, s následnou eskalací do řady oblastí života.

Vzpomínám na terapeutickou práci s mladým mužem, pracujícím na významné manažérské pozici v marketingu, který přišel s těmito okruhy potíží – nejasné občasné potíže vegetativního rázu (tachykardie, těžký dech, křeče kosterního svalstva, potíže s vylučováním), dále si stěžoval na neschopnost prožívat radost, najít si zájmy a koníčky, a mnoha otazníky kolem vztahu s přítelkyní. Jeho pracovní úspěchy stály na perfekcionismu, přicházel vždy precizně připravený i na terapii, s poznámkami, záznamy … Záhy se ukázalo, že za vším stojí právě neschopnost porozumět prožitkům, ani je slovně vyjádřit. Podstatný podíl na situaci měl život v rodině milujících, ale hodně úzkostných rodičů, tak zaplavených strachy a obavami, že pro emoce, pocity a prožitky jiných nebyl prostor. Syna nevybavili pro práci v emoční rovině. Naštěstí průběh terapie potvrdil jen sociální původ deficitu, nikoli biologické či neuropsychické poškození. Naše práce vyžadovala slušnou sérii sezení a tento mladík na sobě poctivě pracoval i v mezičase. Prozradím, že mými spojenci byly, mimo jiné, jeho dvě kočky, tanec, procházky v přírodě a v neposlední řadě i jeho přítelkyně, jako zdroj podnětů k emocím, kterým jsme společně přiřazovali nejen jména, ale i významy v životě. Když jsme se rozcházeli, přinesl mi svatební oznámení.

Pokud jste v popisu alexithymie našli někoho blízkého, nejspíš nerozlišíte, zda má neurobiologický či psychologický původ. Zkuste mu v komunikaci vysvětlovat své potřeby přímo: „Jsem dnes unavená, nechce se mi vařit. Pojďme dnes na večeři ven.“ Pomozte jim označit pocity: „Trápí tě něco? Vypadáš naštvaně.“ Pomůže i pojmenovat stresor: „Blíží se maturity, máš z toho strach?“. Uvědomění, že váš blízký nemusí vnímat emoce stejně, jako vy, je užitečné při řešení konfliktů a nedorozumění.

Je možné, že se v konceptu alexithymie zahlédnete sami. Některé výzkumy a zkušenosti ukazují, že schopnost uvědomovat si a rozumět pocitům se dá rozvíjet. Příklady, jak na to:

Psát si deníku. Písemná formulace je dobrým tréninkem schopnosti uvědomovat si emoce. Ideální je psát deník každý den. Nejen věcný popis událostí dne, spíše pozorování, co se děje ve mně a v mém okolí.

Číst povídky a romány. Barvité popisy myšlenek, pocitů a zážitků rozvíjí jazykové formulace i porozumění myšlenkovým pochodům druhých lidí.

Umělecké aktivity. Divadlo, tanec, malování či terapie zaměřená na práci s tělem. Právě zkušenost s tělem pomáhá rozpoznávat pocity a „vytahovat je na povrch“.

Relaxační techniky a řízená imaginace. Pomohou lepšímu kontaktu se svým tělem a rozvíjí fantazii a představivost.

Psychoterapie. Pro práci s emoční rovinou je nezbytné mít k dispozici druhého člověka, dobře reflektujícího pocity své i druhých. Jsou dobré terapeutické postupy, zaměřující se na tělo, techniky rozvíjející všímavost (mindfulness), KBT a velmi dobrým prostorem je skupinová psychoterapie.

Mgr. Pavel Pelikán, 24.2.2023, Hnízdo zdraví